Psaní vyjmenovaných slov je pro mnoho lidí náročné, a to i pro ty, kteří mají češtinu jako mateřský jazyk. Vyjmenovaná slova jsou specifická tím, že pravidla jejich psaní se neopírají o výslovnost, což vede k častým chybám.

V tomto článku se podíváme na nejčastější chyby, kterých se lidé dopouštějí, a nabídneme tipy, jak se jim efektivně vyhnout.

1. Záměna „být“ a „bít“

Mezi nejčastější chyby patří záměna slov „být“ a „bít“, která vede k nesprávnému použití „y“ a „i“.

• Být (existovat) se píše s „y“, například: Chci být lepší v matematice.
• Bít (udeřit) se píše s „i“, například: Přestal bít do dveří.

Jak se tomu vyhnout? Při psaní si položte otázku: „Mluvím o existenci, nebo o akci (úderu)?“ Pokud mluvíte o existenci (něco je, někdo je), píšete „být“. Pokud mluvíte o úderu, použijete „bít“. Pomoci může i mnemotechnická pomůcka: „Bít je jako bicí nástroj, proto se píše s ‚i‘.“

2. Psaní „viset“ vs. „vysoký“

Další běžnou chybou je záměna slov „viset“ a „vysoký“, která vede k nesprávnému pravopisu „i“ a „y“.

• Viset (zavěšený) píšeme s „i“, například: Obraz visí na stěně.
• Vysoký (označuje výšku) píšeme s „y“, například: Ta věž je velmi vysoká.

Jak se tomu vyhnout? Slovo viset si můžete spojit s představou lana, které „visí“, a tím si zapamatujete, že se píše s „i“. Naopak u slova vysoký můžete myslet na něco, co sahá do výšky, což vám pomůže si zapamatovat „y“.

3. Slovo „my“ a jeho příbuzná slova

Dalším častým chytákem je zájmeno „my“ (zájmeno 1. osoby množného čísla) a jeho příbuzná slova.

• My znamená „my, skupina lidí“, například: My jdeme do školy.
• Příbuzná slova jako mýt (umývat) nebo myslet (uvažovat) se také píší s „y“.

Jak se tomu vyhnout? „My“ a jeho příbuzná slova si lze spojit se skupinovou činností nebo s procesem myšlení. Například mýt se vztahuje k činnosti mytí, která může být společná (my všichni myjeme). Myslet si můžete představit jako něco, co se děje v hlavě „nás všech“.

4. Slovo „obyvatel“ a předpona „oby-“

Slovo obyvatel a další slova s předponou „oby-“ často vedou k chybám, protože lidé zapomínají na správné psaní „y“.

• Obyvatel je člověk, který někde bydlí, například: Praha má mnoho obyvatel.
• Obývat znamená bydlet někde, například: Obýváme tento byt už několik let.

Jak se tomu vyhnout? Pamatujte, že všechna slova s předponou „oby-“ souvisejí s bydlením nebo pobytem. Například slova jako obydlí nebo obyvatel jsou vždy spojena s „y“. Pokud tedy píšete o něčem, co souvisí s bydlením nebo místem, kde někdo žije, bude tam vždy „y“.

5. Slova „lysý“ a „lýko“

Dalším častým chytákem jsou slova lysý (bez vlasů) a lýko (část rostliny). Lidé často zaměňují „y“ a „ý“.

• Lysý označuje někoho, kdo nemá vlasy, například: Ten muž je úplně lysý.
• Lýko je část rostliny, například: Z lýka se vyrábějí dekorace.

Jak se tomu vyhnout? Při psaní těchto slov si můžete představit přírodu. Lýko je něco přírodního, co souvisí s rostlinami, což vám může pomoci pamatovat si „ý“. Naopak lysý označuje něco holého, což může evokovat „y“.

6. Rozlišení „syrový“ a „sirový“

I když slovo sirový se v současné češtině už nepoužívá, rozdíl mezi syrový (nevařený) a sirový (dřívější označení pro sirotčí) dělá problém při psaní.

• Syrový označuje potraviny, které nebyly tepelně upravené, například: Tento steak je příliš syrový.
• Sirový je historické slovo, které označovalo sirotky, dnes již v běžné mluvě nepoužívané.

Jak se tomu vyhnout? Pamatujte, že pokud píšete o jídle, které není uvařené, vždy píšete syrový s „y“. Historické slovo sirový s „i“ se už téměř nepoužívá, takže pravděpodobně narazíte jen na první variantu.